PSYCHICKÝ TEROR NA PRACOVIŠTI
Jak definovat hranice mezi psychickým terorem, neškodným popichováním či šikanou? Přirozeně se vedly malé války na pracovištích ještě dříve, než se začalo mluvit v termínech mobbing či bullying. A samozřejmě též existovalo množství trpících, kteří se podvolili psychickému teroru, onemocněli, či dokonce spáchali sebevraždu, aniž by o svém trápení někoho informovali.
Mobbing pochází od slova to mob: srocovat se, dotírat, hromadně napadat. Jedná se o systematické intrikování, šikanování na pracovišti, řízené kolegy s cílem někoho poškodit, znemožnit a způsobit škodu. Napřed lze vysledovat první útoky, schválnosti (které startuje "mobber"), po té se aktivita mobbera systemizuje, dochází ke konkrétnímu napadání a poškozování, až dojde k zavržení a vyloučení ze světa práce (výpověď).
Nejčastější příčiny mobbingu jsou uváděny: malá schopnost se vypořádat s konfliktem, nízká úroveň etiky na pracovišti, struktura osobnosti mobbovaného, závist a konkurenční vztahy na pracovišti a další... adagio.webpark.cz/mobbing.html Systematická válka na pracovištích se poslední dobou stále přiostřuje. Společnost preferuje jedince ostrých loktů, v podnicích se zvyšuje tlak na výkonnost, ubývá osobního prostoru zaměstnanců a strach z nezaměstnanosti dokonává dílo zkázy na psychice některých týraných jedinců. Zajímavé jsou vědecké výsledky měření. Zatímco v Německu udává každý 4. pracovník, že se za svého života stal obětí cílevědomé šikany, průzkum v Británii z r. 1994 svědčí o tom, že v průběhu své profesní kariéry se s nějakou formou útisku setkal každý druhý zaměstnanec. Podle průzkumu britského OS Unison si zaměstnavatel ve třech ze čtyř případů "buzerace" na pracovišti uvědomuje její existenci a v jejím důsledku opouští zaměstnání každá čtvrtá z jejích obětí. V USA odhadují počet zameškaných pracovních dnů v důsledku stresu v práci na 300 miliónů ročně. Ve Švédsku je důsledkům šikany v práci připisováno až 15 % sebevražd.
TUC (odborová federace v Británii) zavedla v roce 1998 linku důvěry, na kterou se už obrátily tisíce obětí nějaké formy šikany v zaměstnání. Zároveň začala probíhat celonárodní kampaň pod heslem "Žádné výmluvy - zlikvidujte šikanu v práci!". Všichni zaměstnavatelé dostali doporučení, jak nadbytečný stres v práci omezovat. Jestliže kontroloři bezpečnosti práce zjistí problém s psychickým týráním, je podnik povinen jej vyřešit, jinak je penalizován. Ve švýcarské kolektivní smlouvě pro zaměstnance v průmyslu hodinářství a jemné mechaniky se předpokládá ustanovení důvěryhodné osoby pro řešení případů buzerace (šikanování) na pracovišti a uvádějí povinnosti zaměstnavatele v tomto směru. osz.cmkos.cz/CZ/Z_tisku/Bulletin/05_1999/buzerace.html V Čechách s naší holubiččí povahou vnímáme pracovní šikanu ještě benevoletněji, jak se můžeme dozvědět zde: zpravy.idnes.cz/domaci.asp, kde tvrdí že pomlouvání, zesměšňování a soustavnou kritiku odvedené práce. v zaměstnání zažil každý šestý Čech. A podle zveřejněné studie agentury GfK dvě pětiny šikanovaných zažívají útisk v práci dokonce jednou týdně i častěji. Nejčastěji přitom trpí ženy, lidé mladší devětadvaceti let a také zaměstnanci s nižším vzděláním. "Je to logické - pokud se kolektiv proti někomu semkne a ubližuje mu, vybere si toho nejslabšího. Tedy někoho, kdo může mít problémy se sebedůvěrou," prohlásil pražský psycholog Karel Humhal.
Každopádně ať už je to každý druhý či šestý člověk, je to zarážející procento a tyto problémy jsou na pracovišti tak rozšířeny, že jistě nikoho nepřekvapí obrovský úspěch chatů, stavících na proklínání, zesměšňování, stěžování či dokonce provozování on line magie na adresu nenáviděných šéfů a kolegů.
Švédský sociolog práce a průkopník mobbingu profesor Heinz Leymann www.leymann.se/English/frame.html tvrdí, že o mobbing se jedná tehdy, pokud se na postiženého útočí alespoň jednou týdně, nejméně po dobu půl roku a útoky provádí jedna či více osob. Nejčastěji se mobbing vyskytuje mezi osobami stejně postavenými (44 % dotázaných uvedlo, že byli mobování kolegy, 37 % sužovali nadřízení a 9 % podřízení).
Lidé z mobbingu onemocní psychicky i fyzicky. Deprese, poruchy koncentrace, pochybnosti o sobě, stavy úzkosti až po psychiatrické syndromy s myšlenkami na sebevraždu (10 až 20 % sebevražd se přičítá právě mobbingu). Z psychosomatických následků jmenujme například poruchy srdeční, poruchy krevního oběhu, svíravé pocity při dýchání, bolesti hlavy, kožní nemoci, onemocnění zažívacího traktu.
Spouštěcím mechanismem mobbingu je vždy většinou banální konflikt. Stres z přetížení nebo špatné organizace práce s sebou přináší agresi, která zpětně vyžaduje určité odreagování. Současně zde působí nedostatek času a minimální možnost si konflikt řádně vyjasnit. Významný startovací mechanismus mobbingu je též jednotvárnost a nuda, která provokuje k touze po změně. Obzvláště ohroženi mobbingem jsou lidé: osamocení, nápadní, úspěšní a noví.

Druhy strategie při mobbingu
1) šíření pomluv
Nejčastější formou je zákeřné šuškání (postižený jen tuší, že se v jeho nepřítomnosti o něm mluví), tajuplné narážky (dvojsmyslné poznámky a zvláštní komentáře), jednotlivé zveličování a zevšeobecňování bezvýznamných případů, zlomyslné osočování (jádro pomluvy tvoří naprostá a zlomyslná lež), očerňování u nadřízeného. Pokud máte pocit, že jste se stali objektem pomluv, nečekejte, až se náznaky projeví. Účinný způsob je zavolat k zodpovědnosti domnělého šiřitele pomluv a věcně, klidně a v přítomnosti ostatních, aby nemohl vše popřít. Pokud se domnělý strůjce snaží z celé záležitosti vyváznout a tvrdí, že pomluvu jen slyšel a bez zlého úmyslu předal dále, pak trvejte na svém a upozorněte na možné důsledky např. následujícím způsobem:
"Škoda, že si nedokážete vzpomenout, od koho jste tu pomluvu slyšel. Jistě chápete, že musím celý případ oznámit vedoucímu." Přitom je důležité nezůstat jen u hrozby, pokud intrikán i nadále zapírá.
2) izolace
Nejčastější metody jsou odmítnutí podpory a spolupráce, zabraňování oběti vyjádřit svůj názor, ignorování oběti, zadržování či zapírání důležitých informací, náhlé ukončení rozhovoru, jakmile oběť vstoupí do místnosti, ev. prostorová izolace.
3) sabotování práce
Mizení pracovních podkladů a přístrojů, falšovaní a poškozování, informační lži, zpronevěry důležitých podkladů a duchovní krádeže dobrých nápadů a nových návrhů bývá velmi obtížné někdy odhalit a ihned reagovat.
4) znevažování výkonů a schopností
Je třeba konstatovat, že oprávněná kritika a ojedinělé výtky nemají s mobbingem nic společného. Psychický teror nastupuje tehdy, jestliže dochází ke stále novým a novým útokům. Například: zbytečná dramatizace banálních případů, neustálá kritika a výčitky (bohužel tato zásada je v mnoha podnicích považována za normální a při mobbingu eskalována do neúnosné míry), kompromitace, zpochybňování rozhodnutí, zrazování od motivace, oklešťování kompetencí a zpochybňování odborné způsobilosti.
5) poškození soukromí a osobnosti
Nejčastěji se projevuje vtipkováním na adresu vzhledu, napodobováním oběti, vysmívání se vadám, poškozováním či zcizováním osobních předmětů, terorizováním prostřednictvím telefonu, podezíráním z duševní choroby a podobně. Obrana je v okamžitém odrážení útoku a pokud se mobber vyjádřil nejasně, což se v počáteční fázi často stává, dotazujte se ho, co tím myslel. Braňte se stejnou zbraní.

Sexuální obtěžování
Téměř každý třetí pevný vztah, jak bylo výzkumy zjištěno v roce 1992, se vytváří mezi lidmi, kteří spolu denně pracují. U sexuálního obtěžování jde především o dlouhodobé způsoby chování, které si ženy nepřejí, urážejí je a ponižují, překračují hranice ženami vymezené a při kterých musí ženy, jakmile odmítnou, či se kriticky vyjádří, počítat s negativními následky. Pachatelé si oběti vybírají cílevědomě, ale ne proto, aby projevili svůj zájem o ženu, která se jim líbí, ale proto, aby postiženou ponížili, a tak demonstrovali svou převahu. Obtěžované ženy se často stávají dvojnásobnými oběťmi. Nejprve je pachatelé poníží, a když se brání, musí často bojovat s nepřátelskými útoky v podniku, kdy 47 % postižených žen zažilo následné nevýhody v zaměstnání, 3 % byly přeloženy, 2 % dostaly horší pracovní posudek a 6 % muselo podat výpověď. Pouze 6 % pachatelů bylo napomenuto, 1 % přeloženo a 0,4 % byly na základě svého chování propuštěny.

Mobbing provozovaný nadřízeným
Přidělování namáhavých a nesmyslných prací malé nebo nulové požadavky, přehnané požadavky, práce, které jsou oběti velice nepříjemné a je to o ní známo, trvalá kontrola, překvapující útoky, oklešťování kompetencí bez bližšího vysvětlení, izolace, nucení k práci, která je zdraví škodlivá nebo narážky na psychický stav oběti mobbingu. Toto jsou nejčastější praktiky, kterými deptají šéfové své oběti. Pokud situace došla již tak daleko, že vám neoprávněně vyhrožují výpovědí, je třeba se vyzbrojit právními podklady, které zvýší nejen naše sebevědomí, ale promítne se na efektivitě celého konfliktního jednání, na které je třeba se řádně připravit. Úpravy pracovněprávních vztahů řeší Zákoník práce zde: www.leoprsk.pescz.cz/zakonik/.
Heslo těchto stránek je: Ti, kdož mohou a umí, dělají, ti kdož neumí či nemohou, buzerují :-)

Některé další užitečné linky k dané problematice:
Občanské sdružení proti šikaně ve školách
/www.sikana.org

 <- zpět <-