Počasí

Málokteré téma je konverzačně tak vděčné jako počasí. Lidé používají hovory o počasí většinou jako rozehřívací fráze na začátku hovoru. Spolehlivě se s ním dá vyplnit třeba chvilka, kdy jedeme výtahem se sousedem, od kterého si chodíme stále něco vypůjčovat, ale zas tak dobře ho neznáme; mlčet je nezdvořilé, na

něco se vyptávat je zase příliš vlezlé. Pokud jste takzvaní meteocitlivci a máte nějaké neduhy, pak vás počasí dokáže pořádně potrápit. Přechod fronty vám připraví nekonečnou noc nespavosti, před bouřkou vás přepadají chmury, napětí, malátnost či zlost (pedagogové by vám mohli vykládat, jak před bouřkou děti ve školách nesnesitelně zlobí, takže někdy učitelé zbaběle vyklízejí pole a ve sborovně se vzájemně utěšují a snaží se brát situaci s nadhledem), tlaková níže vás spolehlivě vyřídí bolením hlavy nebo spánkem a sebemenší deštíček trápí vaše klouby, staré zlomeniny a operační rány jako sadista, který nikdy nezapromešká jedinou příležitost.

Počasí sledujeme ve zvýšené míře, když se chystáme na dovolenou, plánujeme výlet, překládáme tašky na střeše nebo jsme zemědělci a závisí na něm naše úroda. V našem podnebí nám chválabohu nehrozí vlny tsunami, cyklóny, tajfuny, hurikány, nekonečná tropická vedra nebo mrazy, ve kterých když si uplivnete, zazvoní o zem rampouch. Doby, kdy na počasí doslova záviselo naše přežití a kdy jsme brouzdali po Zemi v kožešině s oštěpem a opatrovali poslední hrst zrní k jarní setbě, jsou dávno za námi. Stará přísloví a pranostiky, kdy se ke každému jevu a datu vázala příčinná souvislost s počasím, jsou zapomenuty. Pokud je vídáváme v novinách, dýchají archaickými jmény budícími veselost a na jejich možnou pravdivost hledíme přinejmenším shovívavě. Předpovědi počasí v televizi se smrskly na stručná konstatování, což kvituji s povděkem, protože úmorně dlouhá a složitá předpověď (kdy mne za 'komančů' zaléval jakýsi ctihodný uspávač hadů pojmy jako isobara, isochora, rosný bod a podobně) mne spolehlivě zhypnotizovala tak, že jsem stejně nevěděla, jak druhý den vlastně bude. Vzpomínám si na kreslený vtip pana Srba, který přesně vyjadřoval můj poměr k těmto předpovědím: Muž sedí u stolu a unavená starší hospodyňka stojí na židli se šipičkou v ruce u nepřehledné meteorologické mapky přes celou zeď a říká: "Hned ti dám večeři, Pepo, jen si tady zaznamenám tlakovou níži nad Atlantikem!"

Civilizovaný městský člověk vnímá tedy počasí vetšinou zběžně pouze jako okrajovou záležitost. Proč o něm tedy hovořím? Pokud vymizela tísnivá naléhavost a důležitost toho, jak bude, můžeme se naučit intenzivněji vnímat počasí především jako estetický fenomén. A že je to zajímavé a je se na co koukat, to se vám tu pokusím ukázat. Pokud budete zvídaví a prohlédnete si mnou doporučené adresy na internetu, určitě mi dáte za pravdu! Nevěřím, že by vás alespoň něco z takových témat jako: záhadná a nevysvětlená záření zdokumentovaná ve fotografii, tajfuny, tornáda, bouřky, duhy, atmosferické efekty se simulačním programem, stahování blesků z mraků, astronomické jevy, návody na fotografování, stavba vlastní meteorologické stanice nebo simulace tornáda nezaujalo, i když jste třeba naprostí laici a lajky :-)

Většina milovníků přírodních fotografií již objevila takové zdroje volně stažitelných fotek, jako je community.webshots.com, www.photocritique.net, kde jsou mimo statisíce jiných fotek i krásné záběry z bouřek a tornád, ale já bych chtěla dneska ukázat méně běžné fotografie přírody, na které zase hned tak nenarazíte, pokud je přímo nehledáte nebo nejste profesionálové.

Perlou mezi přírodními světelnými efekty je bezesporu polární záře. Jedná se o jev, ke kterému nejčastěji dochází v polárních oblastech zhruba v prstencích 23 stupňů níže pod severním a jižním magnetickým pólem. Stejný jev odehrávající se na opačné straně zeměkoule, nad jižním magnetickým pólem, je nazýván Aurora Australis. V ojedinělých případech se již stalo, že byla polární záře pozorována i v oblasti Středozemního moře. Na webu české expedice za polární kruh, která proběhla letos na přelomu únoru a března, můžete sledovat polární záři na fotkách a videu a dočíst se takové zajímavosti, jako např. že se polární záře vyskytla i v Čechách koncem 16. století, kdy byla pozorována zvýšená sluneční aktivita.

Nejpůsobivější, velice efektní, avšak obtížně zachytitelné, jsou bezesporu optické jevy v atmosféře. Optické úkazy v atmosféře je globální pojem, pod kterým se skrývá rozsáhlý soubor jevů.

Mezi nejznámější patří duha, která je vysvětlována jako barevný oblouk vznikající na kapičkách vody osvětlených slunečními paprsky.

Zatoužíte-li se spíše dozvědět česky něco o duze teoreticky, doporučuji stránku Tomáše Tržického, která nabízí velmi srozumitelné popisy, princip vzniku, historii zkoumání duhy, www odkazy a fotografie: www.volny.cz/trzicky/atmos/index.htm. Kromě duhy však na této stránce naleznete povídaní o ostatních optických úkazech v atmosféře, jako jsou například halové jevy.

Halové jevy popisuje pan Tržický jako soubor bělavých nebo duhově zabarvených kruhů, oblouků a skvrn obklopujících na obloze Slunce či Měsíc. Vznikají odrazem a lomem světla na ledových krystalcích v ovzduší. Na jeho stránce (viz předchozí odkaz) se lze dozvědět více o podmínkách vzniku, typech halových jevů atd.

Ohyb světla na drobných kapkách vody v oblacích, mlze nebo kouřmu vede ke vzniku koróny - světelných prstenců kolem Slunce či Měsíce, lidově zvaných studánka. K dalším jevům vznikajícím v oblacích patří irizace a gloriola. Tyto jevy jsou fotograficky dobře popsány na francouzsky psaném montrealském webu o počasí: www.meteo.org/phenomen.htm, kde se můžete ještě dozvědět něco o Brockenském přízraku, polární záři, irizaci, cyklonu a anticyklonu, tajfunu, tornádech, slunečních efektech, mracích ap.

Asi každý z nás byl někdy svědkem optického chvění a zrcadlení v atmosféře, ke kterému dochází díky rozdílné teplotě a hustotě vzduchových mas a jejich vzájemnému mísení. Na rozhraní těchto mas se světelné paprsky lámou, což se projevuje jako "tetelení" vzduchu. Na rozhraní různě hustých vzduchových vrstev může docházet i k odrazům paprsků. Nejznámější jsou v letních měsících zdánlivé "kaluže na silnici", známé mezi řidiči jako fata morgana, což je odraz oblohy na vrstvě řidšího ohřátého vzduchu těsně nad rozpáleným povrchem vozovky. Poněkud působivější a vzácnější je zrcadlení v mracích. Podrobné vysvětlení lomu paprsků a grafické znázornění tohoto jevu ve 3D grafice najdeme tady: www.unmuseum.org/mirage.htm.

Známé, a fotografy a romantiky hojně vyhledávané, jsou také soumrakové jevy, vznikající rozptylem, lomem a absorbcí paprsků Slunce poblíž horizontu. Mezi tyto jevy patří barevné zabarvení oblohy nad místem západu či východu Slunce, soumrakové paprsky a další. Povídání o soumračných jevech a krásné fotografie jsou na www.sundog.clara.co.uk/highsky/nacr1.htm.

Pokud vám fotografie, které jste si k halo efektům mohli vyhledat, nebudou stačit, nabízí se vám možnost si volně stáhnout zajímavý prográmek: jedná se o grafickou simulaci halo jevů podle zadaných parametrů. Na stránkách je kromě tohoto free software podrobné vysvětlení, co daný program umí: www.sundog.clara.co.uk/halo/halfeat.htm.

Nyní se podíváme na trošku divočejší přírodní představení - bouřky. Jak poznáte bouřkové mraky a co se může z bouřky vyklubat? O tom se můžete přístupnou formou dozvědět na mujweb.cz/www/astrofoto/meteorologii.htm. Autor se zabývá tornády, kulovými blesky, a dalšími zajímavostmi z oboru meteorologie. Bouřky vznikají na studených frontách, kdy postup studené fronty před sebe žene teplý vzduch a vznikají teplé výstupné proudy, jenž následně vytvářejí bouřky. Bouřkový oblak (Cumulonimbus) se vyznačuje tvarem kovadliny a je nápadný svou výškou (v našich zeměpisných šířkách nedosahuje větší výšky než 16 km, ale v tropech může dosáhnout až 20km). Bouřky s mohutným Cumulonimbem mohou přinášet tornáda (v ČR se tornádo vyskytne jen asi 2x ročně, naproti tomu jich v USA bývá až několik set ročně). V Cumulonimbu se nahromadí těžký studený vzduch a lehký teplý vzduch. Pak už stačí málo k tomu, aby se studený vzduch začal propadat na zem a rotovat v podobě tornáda. V tornádech bývá velmi nízký tlak, odhaduje se pouze na 600 hPa (průměrný tlak je 1013,3 hPa.) Ovšem tornáda v ČR nebývají silnější než F3 (stupnice od F0 do F5, kdy F0 je nejslabší a F5 je zkáza). Docela zajímavé stránky, na kterých jsou zdokumentovány od roku 1999 tornáda procházející Českou republikou či Slovenskem jsou tady www.chmi.cz/torn. Pokud byste byli něčeho takového svědkem, uvítají tu vaše svědectví a popis s otevřenou náručí. Na stránkách naleznete podrobný návod, jak se v takovýchto situacích účelně chovat, abyste zmírnili ohrožení na minimum, čeho si v takovém případě všímat, a co je třeba zaznamenat.

Nádherný světelný jev při bouřce je blesk. Blesky se třídí na čárové (nejčastější), plošné, růžencové a kulové. Specialitou mezi blesky je trsový výboj, kdy z určitého místa pouze srší výboj a nedojde k zásahu blesku. Tento výboj se nazývá Eliášův oheň, více do dozvíte např. na www.sciam.com/askexpert/physics. K tématu Eliášova ohně se na mne z Altavisty vyvalilo stovky odkazů, ale ať jsem pátrala sebevíc, fotku se mi nepodařilo ukořistit. Pokud byste na ni náhodou na webu narazili, prosím vás, dejte mi vědět, jo? :-) Dalším vzácným fenoménem je kulový blesk. Co je kulový blesk zač, se díky jeho sporadickému výskytu přesně neví, ale z dosavadních poznatků se usuzuje, že se jedná patrně o shluk nabitých částic. Je zde ale ještě jedna, novější hypotéza, která uvádí, že pokud do určitého místa vrazí blesk, místo zkrystalizuje, a pokud do tohoto samého místa vrazí blesk ještě jednou, krystaly se uvolní a vznikne kulový blesk. Podle popisu lidí, kteří kulový blesk viděli, vypadá jako žlutobílá koule s ohraničeným povrchem a pohybuje se poměrně pomalu po dobu asi 1 minuty. Fotografie kulového blesku tedy pravděpodobně na netu rovněž nenajdete, zde je pár sporných snímků: www.crystalinks.com/lightballs.html, jinak najdete převážně teorie, diskuzní fóra, kde lidé popisují svá setkání s kulovým bleskem a graficky nasimulovaný model v laboratorních podmínkách. Pokud vás zajímají teorie o tomto jevu, poučte se podrobněji třeba zde: www.eskimo.com/~billb/tesla/ballgtn.html, www.unmuseum.org/exafter.htm.

Pokud máte rádi záhady, zkuste se podívat na takové jevy jako Hornetovo světlo, bludičky, zemní světla a podobně také na na tyto stránky: www.prairieghosts.com/semolight.html, home.ionet.net/~paroales/Ghost.htm, nebo roswell.fortunecity.com/daniken/21. Krom zajímavých hypotéz o původu a mechanismu vzniku, tu najdete i fotky. Jsou to nevysvětlené a sporné záležitosti, takže zmíněný text berte s rezervou, názor si musíte udělat sami nebo nad tím pokrčit rameny, stejně jako mnozí odborníci. Zajímavý a známý je též Hessdalenský projekt, kdy se podobné záhadné záření pokoušelo zachytit více lidí: dobře a hojně zobrazeno je na www.hessdalen.org/pictures.

Pokud vás fascinují blesky, elektřina a pokusy s vysokým napětím, určitě navštivte tuto stránku www.ece.ufl.edu. Neuvěřitelné snímky svých pokusů zde zaznamenala a zdokumentovala floridská laboratoř. Pomocí raketky s připoutaným drátem, kterou vystřelí do bouřkového mraku, stahují floridští vědci blesky z nebe. Snímek, kdy blesk sjíždí po drátku z mraků na zem, patří mezi nejlepší věci, které jsem k tomuto tématu na internetu viděla. Jsem však šťastná, že jsem u toho nemusela asistovat, i když vědce chrání jakési bunkry, odkud tyto pokusy pozorují. Celá záležitost na Vás dýchne duchem šíleného Nikoly Tesly a jeho pokusů s vysokým napětím, které starý pan na konci své kariéry prováděl v ústraní svého hrádku. Mimochodem jsem si vzpomněla na obskurní populární pořad v televizi o záhadách, který uváděl pan Moravec a v jednom dílu předestřel čísi hypotézu, že tunguzský meteorit nebyl ve skutečnosti meteoritem, ale tu paseku tam způsobil obrovský výboj, který Tesla poslal v ty kraje jako pozdrav Scottovi, brousící v tuto dobu kolem polárního kruhu. Zbloudilý blesk se prý trefil trochu bokem :-))))

Podobně orientované odborníky, pracující s výboji v laboratorních podmínkách, najdeme například na Universitě v Mississippi v laboratoři vysokého napětí: www.ece.msstate.edu/hvl/index.html nebo v Ohiu eewww.eng.ohio-state.edu/~sebo/hvlab.html.

Jste-li příznivci přírodních světelných efektů a zároveň fotografy, možná si pohráváte s myšlenkou, jak toto co nejlépe zachytit na snímku, popřípadě se vám zachtělo si nafotit noční oblohu. Možná, že jste se o toto již pokoušeli a nedopadlo to zcela podle vašich představ, takže několik fotografických rad ze stránek www.astrofoto.host.sk jak na to, vám možná přijde vhod. Základ je dobrý fotoaparát. Neměli byste fotit automatem, automaty hodící se k tomuto účelu jsou poněkud drahé (okolo 15 000 Kč), a proto se používají fotoaparáty starší (Zenit, Practica, Exakta apod). Jsou cenově dostupné (od 350 Kč), kvalitní a odolné, na rozdíl od plastových fotoaparátů. Nevýhodou kovových fotoaparátů je jejich velká hmotnost - až 1 kg. Objektivy na uvedené fotoaparáty se pohybují rovněž v cenově sympatických hladinách. Dále budete potřebovat stativ, protože je většinou nutno fotit dlouhými expozicemi a po tu dobu přístroj neudržíte nehybně v ruce. V neposlední řadě věnujte pozornost výběru správného filmu. Koupíte-li film s nejnižší citlivostí 25 až 100 ASA, moc toho nenafotíte - spíše zachytíte jasnější objekty. Dopřejte si tedy raději filmy citlivější, kolem citlivosti 200 ASA, zhruba do 1600 ASA. Filmy s větší citlivostí mají moc velké zrno. Ideální citlivosti jsou 400 až 800 ASA, na meteory pak 800 až 1600 ASA. A nakonec ještě drátěnou spoušť (cca 250 Kč), kterou přišroubujete na fotoaparát a poslouží vám ke spouštění expozice. Výhoda je v tom, že se fotoaparát při mačkání spouště nepohne a nezkazíte si tím fotku, na kterou jste hodiny a hodiny čekali. A až něco zajímavého nafotíte, nezapomeňte se pochlubit, nascanujte to a pošlete na dana@dreamworx.cz, žádnou cenu vám sice nenabídnu, ale umím skvěle chválit! :-)

Pokud nefotíte a jste spíše bastlíři a hračičkové, můžete si například zakoupit a pohrát si s vlastní meteostanicí: www.anemo.cz.:-)

Nehodláte-li investovat do takových hraček nebo upřednostňujete-li spíše kouzelnické produkce se vzdělávacím dopadem, (vděčná příležitost, jak se ztrapnit před potomky a připravit jim nezapomenutelně veselé chvíle, když nastane generálský efekt a dílo nefunguje :-)) pak si sestrojte vlastní minitornádo nebo hurikán v krabici z plexiskla. Návod na tyto taškařice najdete na stránkách pro vědecky zaměřené kutily: www.amasci.com/amateur/tornbox.html.

Pro romantiky a historiky zabrousím ještě do mytologie orientované na počasí. Pověsti, báje, mytologické postavy a zvířata, které člověk v průběhu věků vymyslel a spojil s počasím, můžeme obdivovat na mythinglinks.org.