PTÁCI
Ve městech je většinou uspěchaně vnímame jen okrajově - koutkem oka zahlédneme proti obzoru pohyb malé bytosti, případně nacházíme vizitky po ptačí návštěvě na svých autech, oknech či balkonech a s klením sháníme hadr. Útlocitnější z nás jim sypou v zimě na okenní parapety, krmítka a parkové cestičky zobání. Na první pohled to tedy vypadá, že kromě dětí, chovajících andulky, kanárky a chůvičky nebo zebřičky, důchodců, kterým v parku zpestřují odpolední nudu a hrstky zanícených odborníků, vlastně ptáci nikoho příliš nezajímají.

Proč se tedy každoročně trmácejí statisíce lidí na skotská vřesoviště poslouchat ptačí zpěv a sledovat chování drobných pěvců, fascinovaně sledují noční poutě hnízdících tučňáků pobřežím a neunávně vyrábějí miliony nejrůznějších ptačích příbytků a osvěžovacích stanic? Odpověď jsem nalezla, když se mi poštěstilo pobýt v přírodě dostatečně dlouhou dobu na to, abych se zklidnila a koncentrovala roztěkanou mysl na jemnější podněty. Pak se stačilo jen na chvilku ztišit a dívat se do větví a naslouchat. Při absenci městského hluku začnete vnímat trvalou přítomnost svých plachých sousedů, rozeznávat různorodost tichého šelestění, štěbetání a zpěvu a po čase vás začne zajímat, co je to vlastně za stvoření, co poskakuje za poledne po trávníku a třese ocáskem, proč strakapoud v březnu mydlí do hromosvodu na střeše, až se třese dům a kdo to v noci vydává to tajemně znějící: "kůůit!", nesoucí se strašidelně ztichlým okolím.

Donutíte tedy nějakého mužského, aby vám postavil krmítko, abyste se seznámili se svými sousedy a objevíte na něm několik ptáků, které jste v okolí před tím neviděli. Pak si zakoupíte nějaký atlásek, abyste se dozvěděli, s kým máte tu čest a při nedělním televizním pořadu o ptácích již nezíváte nudou, ale se zájmem srovnáváte sledované záběry se svými poznatky. Aniž jste si povšimli, jste již ztraceni. Stali jste se ptakomilci.

Nacházíte-li se v tomto stadiu, určitě vás zaujme nový a velmi podařený český ptačí web na adrese ptaci.zde.cz. Naleznete zde nejen virtuální atlas ptáků, doplněný wavovými nahrávkami jejich hlasů, ale také bezplatnou poradnu, kde můžete zanechat svůj (často velmi neurčitý) dotaz a kdo ví, ten vám odpoví. Ochotných a znalých lidí je tu dost, i když prvenství určitě patří majiteli stránek, který se s duší nadšence snaží přenést lásku a zájem o ptáky na všechny, kteří na jeho stránky přicházejí (zejména na dívky :-)). Ptáky ČR se také zabývají anglické stránky birdscr.tripod.com.

Rozsáhlé rozchodníky orientované na ptačí tématiku jsem nalezla na adresách: math.math.sunysb.edu/~tony/birds/links.html, www.chebucto.ns.ca/Environment/NHR/bird.html. Odkazy na ptačí hlasy jednotlivých kontinentů, ornitologické laboratoře, chovatelské poradny jsou protkány migračními mapkami, paleontozoologickými adresami a jednotlivými stránkami laických ptakomilců, takže umožní každému milovníkovi ptáků najít ty správné informace.

Chcete-li najít konkrétní hlas nějakého opeřence, doporučuji velmi dobře udělané a přehledné stránky pro hledání fotografií či audiozáznamů: www.enature.com/search/show_search_thumb.asp?curGroupID=1 a obdobnou stránku na adrese: members.tripod.com/Thryomanes/AnimalSounds.html.

Když jsem objevila tyto zdroje, vyměnila jsem si napřed v ovládacích panelech zvuk při zapnutí počítače za líbezný ptačí chorus, který mne malinko smiřoval se zahájením pracovního procesu. Povzbuzena úspěchem jsem nahradila postupně všechny zvuky ICQ, které švitořilo a pískalo jako ZOO, až jsem se nadobro přestala orientovat, co který zvuk znamená a nastolila pro změnu léčivé ticho. :-)

Při hledání by vám možná drobnou potíž mohla způsobit angličtina, neboť na názvosloví ptáků jsou i objemnější anglicko-české obecné slovníky poměrně skoupé. Doporučuji proto tento slovník, kde najdete překlad i tak exotických slůvek jako je červenka či pěnkava :-):www.translator.cz/bin/translator.

Setkali jste se někde na zámku s kolekcí dravců a sokolníci, předvádějící své miláčky, byli nejen ochotni o nich zajímavě pohovořit, ale též zapůjčit těm odvážnějším sokolnickou rukavici? Chvíle, kdy nedaleko od vás zaměří dravec svou pozornost na kousek masa, který svíráte mezi palcem a ukazovákem rukavice, pak roztáhne svá křídla jako rogallo a naprosto přesně bezhlučně přistane na vašem předloktí a jemně si odebere svou odměnu, se ztěží dá popsat jinak než jako úchvatný zážitek.

Pokud byste si rádi něco takového dopřáli, domluvte se s Věrou Gillovou. Tato energická žena s tváří Barbary Streissandové a elánem, se kterým by mohla pohnout zeměkoulí, pořádá přednášky s ukázkou svých dravců a neúnavně sbírá prostředky pro velkolepý projekt - stavbu přírodní ptačí ZOO pro handicapované dravce v Dubé u České Lípy. Všechny své svěřence opečovává sama, někdy jí pomáhají pouze dvě žákyně místní ZŠ. Když jsem nad tím projevila překvapení, řekla mi Věra, že mládenci, kteří se o sokolnictví ze začátku zajímali, se vyčerpali hned po první návštěvě pozemku, kdy se honili a prali a více nepřišli. Vytrvalost a pracovitost projevila pouze zmíněná dvě děvčata.

Odchovaná mláďata jsou opětovně vypouštěna ve spolupráci s ochranáři ve vhodných lokalitách do přírody, což mne na celém projektu potěšilo nejvíc. Docela bych uvítala, kdyby se při večerním posezení na zahradě ozýval z Kokořínského údolí hluboký, melodický flétnový hlas luňáka.

Zajímá-li vás problematika hlouběji a nesetkáte-li se s Věrou v Dubé či třeba na zámku v Ploskovicích, podívejte se na její stránky zoo.dreamworx.cz. Můžete se tam nejen dozvědět, jak zabránit nevítaným návštěvám dravců mezi vaší drůbeží a proč si dravci v poslední době navykli sedávat podél silnic na sloupech a stromech, ale také najdete celkem přesvědčivé důkazy o tom, že káně, navzdory mysliveckým pomluvám, se v drtivé většině živí hlavně myšmi. Pokud se obáváte přenosných ptačích nemocí a parazitů, dozvíte se, že hlavní zdroj nákazy ornitozou jsou holubi a jak postupovat, abychom při styku s neznámým ptákem snížili riziko nákazy, eventuálně kam zraněného ptáka dopravit, protože kvalifikovaná péče a krmení je nesmírně náročná záležitost.

Pro televizní milovníky přírody byl naprostou senzací mezi dokumentárními přírodopisnými seriály cyklus britské televize sira Davida Attenborougha Ptáci. S unikátními záběry neuspěchané kamery, doplněné zasvěceným komentářem a pečlivě připravenými demonstracemi ptačího chování, svědčící o hlubokých znalostech a hodinách neúnavného čekání, jsme se mohli přenést do všech koutů naší planety a sledovat například prolétání rorýsů jihoamerickým monumentálním vodopádem, za jehož stěnou rorýsi hnízdí nebo navšívit v džungli velechvosta - skvělého imitátora zpěvu ostatních ptáků, pro kterého bylo hračkou napodobit cvakání spouště či uzávěrky kamery a fotoaparátu.

Attenborough ukázal i velice pozoruhodné příklady soužití lidí a ptáků na příkladu japonských vran, číhajících s oříškem v zobáku poblíž přechodu pro chodce, aby ho s rozmyslem upustily pod kola jedoucích automobilů a až chodcům padla zelená, beze strachu si sebraly mezi nimi jádro. Na člověka si rychle přivykla i jiřička modrolesklá, které Kaliforňané stavějí příbytky podobné miniaturním mrakodrapům. Tato jiřička už jinde ani nehnízdí.

Při umělých odchovech zvířat člověkem bývá velkým problémem úspěšné začlenění odchovanců do divoké přírody. Na farmě, kde odchovávají v umělých líhních jeřáby, se s tímto úkolem vypořádali vskutku originálním způsobem: zaměstnankyně krmí jeřáby jakýmisi loutkami jeřábů upevněnými na svých předloktích a aby ptáci neztratili přirozenou plachost před člověkem, chodí zaměstnankyně v jakýchsi kuklách a závojích, připomínajících muslimské ženy, zvolna jeřábím krokem. (Nevím, jestli podmínkou přijetí na farmu jsou také dlouhé nohy a la A. Sklenaříková :-)

S potěšením jsem zjistila, že k tomuto seriálu existují i příslušné webové stránky na adrese www.pbs.org/lifeofbirds. Přitažlivě udělaný web přibližuje nejen osobu D. Attenborougha a popisuje průběh natáčení, ale můžete se zde setkat s některými hrdiny seriálu na fotografiích a v popisech jejich schopností. Seriál byl sice skvělý, měl ovšem jednu vadu: naprosto nepřátelský vysílací čas vůči pracujícím a studujícím, takže alespoň tímto způsobem se můžete seznámit, pokud máte zájem.

Zdroj tajemství, proč jsou lidé přitahováni v tak masivním měřítku právě ptačí říší, nemusí spočívat jenom v kontaktu s ptákem, jako nositelem přírody. Při pozorování ptáků hraje výraznou roli právě jejich naprostá odlišnost, takže jen málokoho z nás to svádí hledat v jejich projevech stopy lidského chování, které někteří jedinci s oblibou promítají do chování svých psích a kočičích miláčků. Zároveň nám však ptáci svými ojedinělými leteckými a plaveckými schopnostmi předvádějí něco, čeho evidentně není člověk sám schopen, takže je pohlcen zážitkem z pozorování, které mu ve své komplexnosti jiní živočichové nemohou poskytnout.

 <- zpět <-