VITRÁŽE
Vejdu-li do kostela, nefascinují mne ani tak vysoké klenby, malované stropy nebo ponuře hledící sochy, ale pátrám po barevných okenních mozaikách - vitrážích. Většinou je nacházím někde poblíž stropu a když mám štěstí a sluneční paprsky prostupují mozaikou v tom správném úhlu, cedí dovnitř barevné světlo, které oživuje a protepluje prostor a někdy vykouzlí na zemi půvabné obrazce.

Jak vlastně vznikla vitráž? Její kořeny můžeme hledat v době, kdy bylo potřeba vyřešit problém, jak přirozeně osvětlit interiér a zároveň zabránit přímému kontaktu s venkovním prostředím. Poprvé se o uzavírání okenních otvorů průsvitnými materiály pokusili už stavitelé Římské říše - používali k tomu tenké mramorové destičky, naolejované tkaniny napnuté ve dřevěných rámech nebo rybí či jiné zvířecí vysušené blány. A pak už nadešel čas skla - v nejprimitivnější podobě to byla malá sklíčka vyráběná z rozžhaveného křemene nalitého na ploché kameny. Jednotlivé "minitabulky" byly usazovány do otvorů v masivních olověných deskách. Spojováním těchto kousků skla olovem do větších ploch vznikla vitráž. To, co na počátku bylo otázkou technickou, se ukázalo být i lákavou výzvou pro umělce. Umožnilo jim to vytvářet z okenních výplní průhledné obrazy. Pronikání světla skrze barevná skla, různých velikostí, tvarů a struktur, spojená olovem do nápaditých obrazců, často opatřená mistrnou malbou, působí na diváka dodnes nevšedním dojmem a dává světu venku nové barvy a pohyb. V interiéru místnosti rozehraje škálu barevných odstínů vrhaných paprsky slunce skrze vitráž.

V každém období se vždy znovu umělci k této staré technice vraceli a vytvářeli díla podle stylu své doby. Technika lití, válcování a řezání skla a tvorba barevných skel se rychle zdokonalovala - už na počátku středověku byli stavitelé schopni pomocí olova a skla uzavřít libovolně velký okenní prostor. Magická barevnost světla procházejícího pestrobarevně zasklenými okenními plochami předurčila používání vitráže na dlouhá staletí především do chrámů, klášterů a kostelů. Vrcholu dosáhla vitrážová technika v období vrcholné gotiky, kdy se stavby začaly díky novým stavebním postupům maximálně odlehčovat a okenní plochy se nebývalým způsobem zvětšily.

První zprávy o českém skle se týkají vitráží a jsou již z třináctého století. Krása vitráží z našeho draselného terčového skla nebyla dosud překonána a sklo samo nebylo proslaveno jen objevy pana Lehmanna, Egermana a umem šumavských a krkonošských foukačů, rytců a malířů, ale terčová skla z českých hutí se v koších vystlaných slamou rozvážela po celé Evropě. Okenní terče malované v Čechách tak najdete ve sbírkách celého světa a mnoho rakouských, německých, maďarských i dalších evropských kostelů má dosud vitráže z tohoto materiálu.

Výrazné používání vitráží se objevilo také ve zdobné secesi k doplňování normálně zasklívaných oken, k vylepšování průsvitných dveří nebo k zakrývání světlíků. Po válce se vitráž zásluhou uspěchané moderní doby z Čech tak trochu vytratila a nahradily ji ukrutné luxfery - barevné skleněné kostky ve vyzdívaných průhledech vesnických moderních baráčků. Pokud si však povšimnete interiérů ve starších českých filmech, určitě na dveřích uvidíte vitráže. Ještě markantnější je to v soudobých amerických filmech - počkejte, až ve filmu někdo zazvoní na vchodové dveře řadového baráčku nebo domku a dáte mi zapravdu :-).

V současné době se zdá, že tato krásná technika prožívá opět renesanci. Kromě už poněkud méně používaných celých oken a vnitřních skleněných stěn se dnes lze setkat i s jinými většími či menšími vysoce dekorativními předměty, které jsou vyrobeny pomocí vitrážové techniky: vitrážované vitríny, závěsné obrázky na oknech - tzv. "lapače slunce", kombinovaná zrcadla, drobné šperky, vánoční ozdoby či ciferníky nástěnných hodin a především lustry a lampy.

Výrobu takovýchto stínidel dovedl k dokonalosti na přelomu století k dokonalosti ve Spojených Státech Louis Tiffany: www.tiffanyartglass.com. Dnes se vyrábějí tato stínidla i sériově (strojově) zejména v Itálii, ale jejich výtvarná a řemeslná hodnota je oproti ruční výrobě zanedbatelná. Podle tvaru jednotlivých skel vitrážista vyřezává z barevných skleněných tabulí jednotlivá sklíčka budoucího vzoru. Zvláště řezání složitých tvarů a oblouků vyžaduje určitou zručnost a dovednost. A pak už ke slovu přichází piplavá rutinní práce, náročná na už zmiňovanou trpělivost. Každé sklo je na řezu obroušeno a obaleno tenkým měděným páskem, jehož okraje musí být velmi dobře vyhlazeny. Poté vitrážista sestaví celý obrazec či jeho části na rovnou plochu (to se samozřejmě netýká výroby lamp a jiných prostorových předmětů). Měděné pásky jsou v místech dotyku nejprve naleptány kyselinou solnou a poté už pomocí ideálně nahřáté pájky spojovány tenkou vrstvičkou cínu.

Při tvorbě pravé vitráže se v podstatě jedná o sestavení jednodušší, či složitější výplně z menších (barevných nebo nebarevných) dílců skla zasazených do olova. Tyto rozličně tvarované dílky tvoří svým tvarem, nebo barevností skla výrazný výtvarný dekor. Tento dekor může vycházet z historických předloh, může být vytvořen na základě architektonického návrhu ve víceméně libovolném stylu, počínaje klasickými viktoriánskými motivy až po moderní, zcela abstraktní řešení.

Americká vitráž vychází z odlišné koncepce a to takové, že základní tvar skla má celkovou velikost konečného výrobku - výplně a tato plocha je následně rozčleněna do vzoru lepením olověných pásků přímo na povrch této tabule. K dokonalému napodobení pravé vitráže je možno jednotlivé plošky dekoru zbarvovat vynikajícími fóliemi s vysokou barevnou a rozměrovou stabilitou, nebo lepením skleněných fazetovaných kamenů přímo na nosnou tabuli skla pomocí lepidla, vytvrzeného dodatečně ultrafialovou lampou. Takovéto napodobení pravé vitráže je kromě již zmíněných podstatně nižších výrobních nákladů rovněž mechanicky podstatně pevnější.

Pokud už vás omrzela keramika nebo jiné rukodělné koníčky a láká vás si utvořit svou vlastní vitráž, zkuste využít internet pro vyhledání vitrážové předlohy a udělejte si jednodušší verzi americké vitráže. Pod heslem "stained glass" najdete stovky galerií profesionálních i amatérských výtvarníků (převážně Američanů), kteří zakomponovávají svůj folklor do vitrážových vzorů. Namátkou jmenuji např.: www.suzannecooper.com/glass/glasslinks.html, www.craftconn.com/ nebo www.dodgestudio.com/free.htm. Můžete se tu setkat vedle překrásně vykládaných oken, dveří a lamp i s ostře barevnými kýči, jakož i s vitrážemi inspirovanými keltskými motivy
celtic-glass.com/index.html
či indiánským uměním. Některé stránky nabízejí volně ke stažení nebarevné vzory, které si pomocí Photoshopu upravíte na požadovanou velikost. Budete-li po nich pátrat, přidejte do vyhledavače kromě stained glass ještě výraz patterns.

Máte-li vlastní motiv, nascanujte ho a poté ho můžete rozložit pomocí speciálního programu (ke stažení demo verze na adrese:www.dfly.com/links.html) na vitrážové dílky. Tuto funkci nabízí i Photoshopí filtr stained glass, ale to, co z obrázku vyleze, je pro tvorbu vitráže nepoužitelné. Obrázek si vytisknete nebarevně a podložíte pod sklo. Obrysy jednotlivých částí vitráže namalujete konturní černou, měděnou, stříbrnou, šedou či zlatou barvou přímo z tuby. Obrysy jednotlivých polí musí být dobře touto barvou pospojovány a konturní barvu naneste v dostatečně vysoké lince, aby se tak vytvořily malé uzavřené chlívečky, které vybarvíte štětcem, jakmile zaschne konturovací barva. Nedoporučuji barvu opravovat, obrázek je třeba dělat při dobrém světle a natáčet ho do světla pod různými úhly, abyste se vyvarovali bílých nenatřených místeček, které později působí rušivě. Povrch dobře kryjí např. barvy Vitrail z výtvarných potřeb, ve kterých po zaschnutí nezůstává stopa po tahu štětcem. Je možno volit buď barvy, které se dají vypálit (mírně ztmavnou, ale potom lépe drží) nebo barvy bez dodatečného vypalování.


Závěrečné dílko poté oblepíme samolepící Tiffany páskou (k zakoupení ve vitrážistických potřebách www.mujweb.cz/www/vitraze/obsah.htm nebo v Arthobby centru www.cfahobby.cz) a přiletujeme pájkou očka, za která přichytíme vitráž pomocí silonu nebo řetízku k oknu, aby procházející světlo prozářilo naše dílko. Přestože se takovým dílkům říká lapač slunce, ještě půvabnější a tajuplnější jsou při průchodu jasných měsíčních paprsků za úplňku. Jak se to podarilo mně, můžete posoudit na dreamworx.cz/dejavu/galerie.

Pokud se vám dílko podařilo a troufáte si na složitější techniku, místo konturovací barvy můžete použít rovnou samolepící olověné pásky. Při dekoraci zrcadel a dveřních výpní poslouží i speciální broušené krystaly nejrůznějších tvarů.

V případě, že vás okouzlily lustry, stínítka a doplňky ve stylu Tiffany, je třeba se naučit barevné sklo řezat a slepovat samolepící páskou. Tato technika je poněkud náročnější a dovážené sklo je drahé, takže doporučuji absolvování příslušného kurzu a vybavení dílny pomůckami pro řezání a broušení skla. Poměrně podrobný návod na tuto techniku s nabídkou kurzu najdete zde:www.hobby-info.cz/art.php?id=tiffany.

Netrpíte-li potřebou si tuto techniku zkusit vlastnoručně a uplatnit tak své mělecké sklony (nebo jste-li typ, který je vděčný, že se se svýma rukama úspěšně nají:-)) a zatoužili jste si vyzdobit byt vitrážovanými dveřmi, lampami a obrázky od českých profesionálů nebo pouze zjistit, co umí čeští vitrážisté, podívejte se třeba sem na tyto adresy: vitraze.hlavenka.cz/lampy1.html, www.vitrajglass.zde.cz.

 <- zpět <-