ZNÁSILNĚNÍ
Miladu jsem poznala v denním stacionáři pro léčbu neuróz, kde se léčila pro úpornou nutkavou uklízecí mánii. Celý den nedělala nic jiného. Chodila spát kolem druhé hodiny ráno a před šestou zase vstávala, aby to všechno stačila. Manžela milovala, ale vítala ho s nelibostí jako zdroj nepořádku v domácnosti. Když si šel do mrazáku pro nějaké jídlo, aby si něco uvařil, neboť ani to Milada nestihla pro samé uklízení, volala za ním, aby jí tam hlavně nic nepřehodil. Dlouhou dobu jsme se v léčbě nehýbali z místa, až jednou na skupinové terapii přišel dotaz v tu správnou chvíli. Milada začala vzpomínat na otřesný zážitek, jak se vracela jednou v noci z vystoupení svého tanečního kroužku a když strčila klíče do zámku, přitiskl se na ní zezadu neznámý muž, který ji zatáhl do sklepa a znásilnil. Milada popisovala barvitě pocity špíny a hnusu, které ji potom pronásledovaly a které se snažila marně ze sebe smýt pod sprchou. Donekonečna prala svůj taneční kostým, který tehdy držela na ramínku přes ruku a připadal jí pořád špinavý. Tehdy s násilníkem dokonce otěhotněla. Její psychika na ten fakt bouřlivě reagovala dalšími vlnami fyzického odporu sama k sobě, takže plod ve 3. měsíci spontánně potratila. O svém zážitku nebyla schopna promluvit ani s rodiči, tak provinile se cítila.

Její zážitek velice oslovil všechny ženy na skupině a při dotazu, zda má některá z nich podobnou zkušenost, zdvihla nejméně polovina z nich ruku. Tehdy mi začalo svítat, že tenhle nepěkný zážitek bude zřejmě daleko častější než se obecně soudí. Ostatně podívejte se třeba sem a dáte mi za pravdu, zde podobné zážitky popisuje řada žen: www.doktorka.cz/run/chat. Podle vůbec prvního výzkumu sexuálního chování, který uveřejnil Bílý kruh bezpečí, vyplývá, že osmina českých žen byla znásilněna.

Znásilnění je ve společnosti siláckých chvastounů vnímáno někdy jako pikantní zábava. Žena by vlastně měla být tak trochu ráda, že je o ni zájem a koneckonců se jí vlastně nic nestane, tak co. Běda ovšem, když se něco podobného stane jejich partnerce. Pro některé muže je to nepřekonatelný pocit ponížení, že někdo jim sáhl na jejich majetek. Někteří si zase myslí, že žena, kdyby opravdu nechtěla, tak přece není fyzicky možné, aby jí někdo znásilnil.

Velice častým míněním jak žen tak mužů v okolí znásilněné je, že incident nějak vyprovokovala, a tedy si za to více či méně může sama. Dochází tady k takzvané viktimizaci oběti. Toto roztomilé chování vůči oběti bývá velice časté i vůči obětem ostatních trestních činů, kdy se s podobnými pocity od nich začne okolí odtahovat ve chvíli, kdy potřebují nejvíc pomoc a podporu. Kořenem viktimizace oběti bývá strach lidí z toho, že se na světě dějí věci, které nemohou ovlivnit, a tudíž by se něco podobného mohlo stát i jim, proto u nich proběhne úvaha typu: "Necourám se nikde večer sama, nenosím minisukni, mně se to stát nemůže!" Ale může! Znásilnění se odehrává i za dne, jeho obětmi jsou od dětí, přes mladistvé i těhotné ženy, dokonce v některých případech gerontofilní sexuální úchylky pachatele i ženy vysokého věku. Musíme si ovšem připustit, že existuje něco, co z oběti udělá oběť. Určité charakteristické chování - nejistota, strach, viditelná slabost či fyzický handicap upozorní násilníka na to, že před ním se nachází potenciální kořist..

Viktimizace znásilněné ženy jde spolu s náboženstvím v některých islámských státech dokonce tak daleko, že nikoliv pachatele, ale znásilněnou ženu s tichým souhlasem společnosti musí zabít i její rodina, aby "smyla hanbu". V současné době probíhá celosvětová osvětová kampaň za zastavení těchto praktik. Ostatně práva islámských žen jsou kapitola sama pro sebe, podívejte se sem: www.econnect.cz/soc/texts/tema/islam/islam-index.html.

Kromě sociálních stigmat, která obět po incidentu inkasuje od svých nejbližších, ji čeká často i velmi hrubé a necitlivé zacházení v ordinaci vyšetřujícího lékaře - a při styku s policií. Tato fakta jsou většině žen tak důvěrně známa, že se mnoho z nich ani neodváží incident zveřejnit a ohlásit. Mlčí nejen před lékařem a policií, ale také před svým partnerem a rodinou a v jejich psychice se pomalu rozvíjí vleklá posttraumatická porucha (blíže o této poruše zde: www.lf3.cuni.cz/reforma/reakce.html), která může spouštět patologické mechanismy kompenzace dalších duševních poruch, jako tomu bylo například u Milady v jejím nutkavém uklízení. Častou potíží, se kterou se znásilněné oběti potýkají, bývají poruchy spánku, sexuální poruchy od poruch vzrušivosti až po vyslovený odpor k fyzickému styku, frigiditu a křeče. Bližší informace o sexuálních komplikacích žen jsou popsány zde: www.zdravcentra.cz/?act=k-10&did=187&page=vodopad8.html.

Jaká je tedy účinná pomoc? V první řadě prevence, samozřejmě. Vědomě nebudeme vyhledávat bez partnera rizikové večírky a samy přecházet v osamělých končinách, i kdyby se jednalo o pár metrů neosvětleného parku od autobusu k domu. Pokud už náš doprovod selhal, počkejme si raději na chodce, kteří půjdou naším směrem a jděme s nimi. Mnoho znásilnění se odehrává při autostopu a dokonce také v taxících. Stísněná a natřásající se kabina auta opravdu mnoho mužů stimuluje a vzrušuje. Proto než někomu vlezeme do auta, podívejme se aspoň na značku a neriskujme anonymní taxíky, ale počkejme si na přivolaného objednaného taxíka, o kterém má dispečerka záznam, kam a kdy jel. Podrobnější návod k tomu, abychom eliminovaly nebezpečí přepadení najdeme zde: www.mvcr.cz/prevence/obcanum/rady/obecne/zen_sen2.html.

To ovšem nestačí! Každá žena by si měla připustit své ohrožení a alespoň teoreticky se připravit na obranu. Při přibližujících se krocích mít nachystán v kapse plynový spray nebo alespoň svazek klíčů - účinné je zvlášť sevření klíčů v pěsti tak, že mezi každým prstem na hřbetu ruky vykukuje po jednom klíči, taková hřbetní rána rukou pak i při malé síle bývá velmi slušnou obranou. Nejúčinnější obranou je však připravenost na situaci a zachování chladné hlavy. Při přepadení násilníka odradí také silný křik. Je neuvěřitelné, kolik dětí a žen se bojí křičet ne proto, že jim násilník zacpává ústa a míří na týl pistolí, ale protože mají psychické zábrany dělat hluk a ostudu!!

Další nástroj alternativní obrany je hřeben. Přejetí hřebínkem těsně pod nosem útočníka je velmi bolestivé. Kromě kopanců do pohlaví útočníka a ran hřbetem ruky na ohryzek je užitečné schoulení do kotoulu, úchop útočníka za ruku a přehození přes rameno. Tyto techniky by si ženy měly osvojit v kurzech sebeobrany. Čím vším se dá úspěšně bránit, se přesvědčte tady: www.taekwondo.webzdarma.cz/cim_utocit.htm. Kam směřovat váš útok tak, aby byl účinný se poučte tady: www.taekwondo.webzdarma.cz/kam_utocit.htm. Konečně je potřeba přestat strkat hlavu do písku s tím, že mně se určitě nic nestane nebo že je sebeobrana neženský sport. Ostatně na zvládnutí těchto hmatů stačí pár instruktážních lekcí a nevyžaduje žádné zvláštní sportovní nadání ani fyzickou sílu. Získané dovednosti pak můžeme předat svým kamarádkám a dcerám.

Pokud vás něco takového potká, nepodceňujte tento zážitek a hovořte o něm se svými nejbližšími. Pokud nemáte s kým, využijte služeb linek důvěry, linek na pomoc ženám nebo internetové diskuzní help linky orientované speciálně na pomoc při znásilnění. Je potřeba si připustit, že tento traumatický zážitek jen tak nezmizí a být trpělivá při řešení následků. Nebojte se vyhledat odbornou pomoc a pokud vám příslušný odborník nesedí, nebojte se ho vyměnit. Dle jakých měřítek zvolit vhodného terapeuta se poučme na stránce: www.skalik.cz/jakvyb.php.

Máte-li ostych před lékaři a policií, navštivte je v doprovodu svých bližních nebo kontaktujte Bílý kruh bezpečí www.bkb.cz, který spolupracuje s odborníky z řad právníků, lékařů, kriminalistů i psychologů, kteří vám pomohou a poradí kam se obrátit, aby se utrpené trauma nezvětšovalo ještě necitlivým kontaktem s úřady.

Jestliže toto trápení potkalo někoho z vašeho okolí, kdo se vám svěří, vyslechněte ho, a to třeba opakovaně, protože při opakovaném vyprávění se snižuje doprovodné emoční napětí, žena ten zážitek zpracovává ve svém nitru a vy pomáháte, i když máte pocity bezmoci a trpíte, že nemůžete udělat víc. Tento pocit je zvlášť typický pro muže. Muž, jemuž žena líčí své potíže, se kterými jí nemůže aktivně pomoci, má často tendenci umlčet hovor, protože trpí tak silnou frustrací z vlastní bezmoci, že pokud násilníka nemůže fyzicky ztrestat, nechce nic slyšet.

Nepřevádějme tedy řeč násilně jinam, buďme citliví a trpěliví a poslouchejme bez souzení příhodu třeba pořád dokola, pokud o ní žena chce s námi hovořit. Dejme jí pocítit, že za to, co se stalo nemůže, protože většina z obětí se motá v bludném kruhu sebeobviňování. Co přesně prožívá oběť násilného trestného činu asi nikdo, komu se nic podobného nestalo nemůže pochopit.

Po čase je dobré probrat, jak zvýšit pocit bezpečí, jak by poškozené ženě vyhovovalo v rámci jejich možností se bránit, aby tak zvýšila svůj pocit sebejistoty a snížila strach. S tímto tématem není dobré však spěchat a řeč na něj přichází, až si žena odbude prvotní šok, doprovázený silnými emocemi. Pro traumatizovanou ženu často bývá účinnou pomocí fyzický doprovod na místa, která musí navštívit a později nacvičit, jak a kde se bude pohybovat s minimálním rizikem opakování útoku. Rady a pokyny, jak by si traumatizovaná žena znásilnění měla počínat a postupovat, najdete tady: www.bkb.cz/czech/rady_tc/rady_12.html.

 <- zpět <-