Pohádka o tom, jak poustevník Azur nechtěl hořet
Byl nebyl jeden trojhlavý král a ten měl dvě hlavy: první, druhou, třetí a čtvrtou. Ve skutečnosti jich však měl pět. První zlatou, druhou stříbrnou, třetí bronzovou, čtvrtou dřevěnou, pátou dutou a šestou bakelitovou.
Byl to sedmihlavý král a jmenoval se Lamžezlo. Vládl špatně a spravedlivě. Lidovou moudrost "Více hlav více ví" potvrzoval jako výjimka.
Měl tři dcery, pravděpodobně panny. Všechny byly zelené a křivé. První princezna byla křivější než druhá princezna, druhá byla křivější než třetí a ta třetí byla nejkřivější. Ta první se jmenovala princezna Zlatozubka a byla chloubou otce a královského dentisty. Ta druhá byla princezna Otřes se. Když se otřásala, padaly z ní lupy a nýty. Třetí princezna byla Prostři se - ráda se prostírala. Král měl ještě jednoho potomka - kralevice, který slyšel na jméno Mogul. Celá královská rodina žila šťastně a spokojeně v hlavním městě království, obklopena věrnými poddanými. Král kraloval, kralevic kralevicoval a princezny se křivily a zelenaly.
A najednou se to stalo - na město dolehlo jednoho dne neštěstí. Zázračný pramen, na kterém bylo založeno celé národní hospodářství a který bránil tomu, aby se celá korupční mašinérie království nezhroutila, znenadání vyschl. Směs mrtvé vody, živé vody, deuteria, tritia, minerální vody, těžké vody ohnivé vody, splaškové vody, slané vody, sladké vody a H2O přestala vytékat ze skály za městem.
Smutek a beznaděj se šířily královstvím rychlostí šípů, zpravodajských koní a poštovních holubů. Dvě princezny na místě hned žalem zemřely, třetí princezna dostala plané neštovice a kralevic onemocněl spalničkami. Král přes noc zešedivěl a vypadaly mu všechny zuby, vlasy, lupy a nýty a ztratil úplně jednu hlavu. Jakmile však polevil první nával zmatku, začal král jednat. Sestavil odbornou komisi, která měla za úkol zjistit příčinu neštěstí. Komise složená ze čtyř hydrotechniků, tří odborníků přes meliorace, dvou mořských panen, jednoho vyvolavače deště a jednoho vodníka se neprodleně vypravila k pramenu. Král zatím svolal všechny své rádce a začali společně hledat východisko ze situace. Radili se ve dne v noci - na tři směny. Porada trvala několik dnů, když konečně dorazil předseda vyšetřující komise a oznámil, že se jim podařilo zjistit příčinu neštěstí.
Na prameni nesedí žába, jak se původně předpokládalo, ale úplně cizí žabí muž. Tento žabí muž má vzduchový dýchací přístroj a značnou zásobu stlačeného kyslíku, a, jak se zdá, i pevnou vůli vydržet sedět na pramenu velmi dlouhou dobu. Na otázku, proč to dělá, žabí muž odpověděl, že se mu to líbí a hodlá ve své činnosti pokračovat a nepřeje si být rušen. Další otázky, domluvy a vyhrůžky ignoroval. Nakonec si začal zpívat skrz vodu primitivní píseň přibližně tohoto textu
Sedím zde na pramenu,
sedím zde rád,
budu tady sedět
aspoň osmnáct let.
Jakékoli pokusy ho odstranit z pramenu byly bezvýsledné, protože se nalézal velmi hluboko pod vodou a navíc pod ochranou přirozeného skalního převisu. Žádný z bojovníků se do takové hloubky nechtěl potopit, jediný vodník, který byl členem vyšetřovací komise se dal přemluvit, dosud však nevyplaval. Víc vodníků v království nebylo. Dále bylo zjištěno, že žabí muž nereaguje na žabí ženy, které se nenuceně producírovaly nad pramenem. Komise dospěla k závěru, že nezná způsobu, jak se žabího muže zbavit.
Král nebyl touto zprávou vůbec potěšen a ztratil další hlavu. Brzy se však ze ztráty vzpamatoval natolik, že rádce přemluvil, aby se začali znovu radit, tentokráte na čtyři směny. A tak se radili a radili. Nejedli a nepili. Král během zasedání ztratil další dvě hlavy. Byl na něj velmi žalostný pohled - zbyly mu už jen tři hlavy - dřevěná, dutá a bakelitová.
Jednou v noci z osmadvacátého na šestadvacátého se král vztyčil na trůnu a k údivu svých rádců zařval:
"Bohu poručeno, už toho mám dost. Přiveďte mi mého syna - kralevice Mogula!" a klesl zpět na trůn.
"Mogule, synu můj", obrátil se na kralevice v pyžamu, jakmile ho přivedli, "řeknu ti to na rovinu jako chlap chlapovi: situace je kritická, jsme na suchu, voda neteče a hned tak týct nebude. Jsi moje poslední naděje. Existuje jedno řešení: dojdi za Vševědem a přeptej se, zdali je nám pomoci. Má to však jeden háček - nikdo neví, kde Vševěd bydlí, ale ty ho najdeš. Nevím, kdo jiný by mohl takovou cestu podstoupit. Já jsem už starý, tvá sestra křivá a ostatní jsou......cenzurováno............ V případě, že přineseš dobrou zprávu, dostaneš půl království a budou-li lékaři souhlasit, i mou dceru za ženu. Přineseš-li však špatnou, nebo dokonce žádnou zprávu, tak......cenzurováno............"
Časně ráno kralevic vstal, oblékl zbroj, nasadil integrální přilbu a vyrazil na cestu. Nejdříve jeho kroky mířily k obydlí poustevníka Azura. Chtěl se od posvátného muže dozvědět, kudy se dostane k Vševědovi. Také ho chtěl požádat o zlaté jablko, které je na cestu nezbytné, jak mu kdosi poradil. Když dorazil k jeskyni, poustevník ho už zpozoroval: "Ha, kralevic Mogul přichází," zvolal špinavec. "Jdeš v nevhodnou dobu, právě jsem si chtěl mýt nohy."
"Zase lžeš, ty smraďochu," děl kralevic.
"Neurážej starýho člověka nebo se se zlou potážeš a nedám ti zlaté jablko!"
"Promiň svatý muži, nemyslel jsem to tak," žadonil kralevic a pevně dodal: "Správný chlap má smrdět!"
"Tak se mi líbíš, kralevici, pojď dovnitř, zasloužíš zlaté jablko," řekl Azur a vedl kralevice do jeskyně.
Příbytek svatého muže byl skrovný: hromada bláta, jedno špinavé zrcadlo. několik umazaných lísek se zlatými jablky a umouněná cedule: Čistota půl zdraví, špína celý! Hned na prahu jeskyně vytáhl poustevník ze záhybu bláta v místě, kde se dalo tušit jeho pravé stehno špinavý prak a vložil do něj projektil. Namířil na zrcadlo a zeptal se:
"Zrcadlo, pověz, kdo je na celém světě nejšpinavější?"
Zrcadlo chvíli váhalo.
"No tak, bude to?" naléhal poustevník a napjal prak.
"Ty jsi na celém světě nejšpinavější, ó Azure," řeklo váhavě zrcadlo pod hrozbou rozbití.
"Správně," pravil poustevník spokojeně a vybil prak a schoval ho na své místo. Popošli k lískám s jablky.
"Pozor, Mogule, šlapeš mi na háro," upozornil svatý muž kralevice a dodal: "Úplně stačí, když si po vlasech a vousech šlapu sám!"
Potom se shýbl pro jedno zlaté jablko a pravil:
"Tady máš zlatý jablko, kralevici. Sežer ho, udělá se ti špatně a dostaneš zánět slepého střeva!"
Kralevic poděkoval, sežral jablko, udělalo se mu špatně a dostal zánět slepého střeva.
Když se vrátil z nemocnice, dal rozzlobený kralevic potměšilého poustevníka upálit, ale ten byl špinavý a nechtěl hořet. Vrstva bláta a špíny mu zachránila život.
Kralevic Mogul zatím vyrazil k Vševědovi. Nevěděl, jak se k němu dostane, a tak šel směrem nazdařbůh. To znamená částečně na sever, částečně na západ, trochu taky na jih, popřípadě i na východ.
Přešel hory a doly, až se dostal k řece. U řeky uviděl dva rybáře, jak se tahají o zlatou rybu, div ji nepřetrhli. Jakmile rybáři kralevice spatřili, nechali rybu rybou a začali ho prosit, aby je spravedlivě o rybu rozsoudil. Kralevic ji od rybářů koupil a když s rybou osaměl, radoval se ze svého obchodu. Věděl, že zlatá ryba není jen tak obyčejná ryba, protože mluví a plní přání. Kralevic měl hodně přání, a tak čekal, až ryba začne škemrat, aby ji pustil na svobodu. Ale ryba pořád nic. Mlčela jako zařezaná. Kralevici konečně došla trpělivost a mrštil rybou o zem. Ryba sice div nelekla, ale konečně začala mluvit:
"Děkuji ti, kralevici, žes mne zachránil", koktala ryba.
"Pusť mne na svobodu a splním ti tři přání."
Kralevic byl naivní a pustil ji. Ale jakmile se ryba dostala do vody, ostrouhala kralevici mrkvičku. Chvíli mu nadávala, potom mu se zadostiučiněním řekla, že není zlatá, ale jen pozlacená a vycvičená.
Vycvičili ji rybáři, kteří si s ní založili u řeky výnosný obchod. Prodávali rybu za drahý peníz tupým aristokratům, jenž šli kolem řeky, peníze si s rybou potom vždy rozdělili.
Když se to kralevic dozvěděl, hodil po rybě mečem, ale ta byla mrštná jako had. Potopila se a vícekrát ji už nespatřil. Rozzlobený kralevic si chtěl nejprve počkat na rybáře, ale pak si to rozmyslel. Vševěd byl přednější.
Vyrazil tedy znovu na cestu, Vševěda však nemohl najít. Jednou se mu zdálo, že ho našel, ale zrak ho oklamal - byl to jen Dlouhý, Široký a Hluboký, ve službách nějakého úplně cizího prince, který sháněl jakousi princeznu zakletou v ústřední topení. Náš kralevic se tomuto spolku raději vyhnul a putoval dál. Cestou potkal ještě úhoře, který by mluvil, kdyby to uměl, ale úhoř nic neuměl, a tak raději mlčel. Kralevic ho bez povšimnutí minul.
Za čas došel do hlubokého tmavého lesa. V lese dlouho bloudil a bloudil, až úplně zabloudil a jestli nezemřel, bloudí tam dodnes.
V královském městě, které opustil, se mezitím přihodila dlouho očekávaná událost - žabímu muži konečně došla železná zásoba kyslíku a musel pramen opustit. Zázračná voda začala opět téci. Všichni začali opět radostně žít. A jestli nezemřeli, tak tam žijí dodnes. A jestli zemřeli, tak tam už nežijí.

 <= předchozí příběh <=  ^^ zpět ^^  => další příběh =>